Cestování do Íránu

Pohori Kaçkar bylo jedno z mist kam jsme se nejvice tesili. Z Yusufeli je potreba dostat se dale do hor – pro nas do vesnicky Barhal. Je to asi 30 km a tak se jdeme zeptat na cenu dolmuşe – ale 10 YTL (150 Kc) za osobu se nam nejak nechce davat. A tak jdeme stopovat – problem je, ze tu nic moc nejezdi. Nakonec stastne ujedeme asi 2/3 cesty. Ve vesnicce Sarigol se ale opravdu zda, ze civilizace, alespon co se dopravy tyce, konci. MIstni nam objednavaji caj a pry at pockame na dolmus. Zbyvajicich 10 km snad bude levnejsich a tak cekame. Dolmusak je ale mazanej a asi neumi moc pocitat a chce po nas za oba 10 YTL za tech 10 km. Jsme rozhodnuti na to nepristoupit a tak je z toho zase trochu tahanice. Nakonec si bere 5 YTL – coz jsme spocitali ze podle jeho ceniku by to melo za tech 10 km sedet. Ostatne poprve vidime v dolmusi cenik – ktery pred nami vytahl :) normalne ho maji schovany a ceny si cucaji z prstu, podle toho kolik si chteji na turistovi privydelat. Spime kousek za Barhalem, krmime se ostruzinami a jablicky.

Popravde nase mapa je opet velmi skromna – ma asi 11 x 10 cm a tak nevime moc kam jdeme. Ptame se na nazvy vesnic a hned je jasne, ze jsme z Barhalu vyrazili spatnou cestou. Nevadi – menime plan trasy. Priroda je tu krasna, hory pripominaji alpy, navic jsou docela osidlene. Je zde mnozstvi pasteveckych vecnicek tzv. yayla. Jsou to drevene domecky vysoko v kopcich, ale nikdo v nich moc neni. Obcas nejaka starenka se stadeckem prumerne obsahujicim 3 kravky, 6 ovecek a 2 kozy. Alespon mame koho se obcas zeptat kde jsme a kudy jit. POcasi je zde velmi stabilni – rano je kazdy den hezky, ale behem odpoledne prichazi od SZ huste mraky dest a mlha. Hned prvni den padal take snih a tak jsou hrebeny bile. Je take jiz docela zima a navic zjistujeme, ze podlazka naseho stanu jiz ma nejlepsi leta za sebou a tak mame vodni karimatky. Druhy den schazime pres hreben do dalsiho udoli a chteli bychom prejit hory na druhou stranu k mori. Cely den jdeme a to co melo byt dle mapky nedaleko – se ukazuje byt cestou jeste na dalsi den. Navic kdyz stoupame k hrebeni a jezeru, ktere tu ma byt je dost brutalni zima a fouka ostry vitr. Potkavame nejake Izraelce a ti nam sdeluji, ze nahore je opravdu kosa. Nakonec se rozhodujeme, ze jsme si preci jen chteli udelat peknou prochazku podzimnimi horami a ne takhle trpet. Nemame rukavice ani cepice, do stanu tece ... .nakonec to otacime a rozhodujem, ze se zase projdeme stejnou cestou zpatky. Preci jen, kolem tech 2500 je o dost prijemneji.

Jdeme zpatky po uboci a pozorujeme stopy, ktere jsou tady na ceste. Je jich tu docela hodne a vypadaji jako medvedi. Zakempujeme kousek od cesty na terasce, ktera slouzi jako pastvina. Ptame se pani pastevkyne a ta souhlasi. Pozorujeme ji jak pase a prijimame medvedi opatreni – varime 15 m od stanu :) Mistni pastevci maji zvlastni zvukove projevy – signaly – volani – kterymi ovladaji zvirata. Je to docela vtipne :) Vsak take hned dalsi den zjistime proc. Rano si vstaneme a jdeme zpatky po cesticce. V zatacce v udoli za vesnici slysime naproti sypajici se sterk v prudkem uboci. Je tam medved – slysel nas driv a sape se nahoru, smerem od nas. Vzdusnou carou je od nas asi 150 m. Problem je, ze ho neslysime utikat. Zrejme se vyskrabal na cestu a sedel a cekal co bude – stejne jako my naproti :) bohuzel sedi tam kam potrebujeme jit. Po minute rozmysleni se otacime zpet a pujdeme jinudy. Cestou vidime trus, nad kterym jsme take premysleli – tak ted uz vime od koho to bobulate hovinko bylo. Jsme v uboci a tak nam uz nezbyva moc alternativ, neb sjme to jiz dvakrat otocili. V udoli jsme zezhora videli cestu, ktera by mohla vest do Barhalu. Take vidime cestu do lesa, ktera by se na ni mohla napojovat. Takze zbyva sestoupit asi 200 prudkym svahem bez cesty. Je to tu vsude okolo takove medvedovo a tak se snazime delat maximalni hluk, aby o nas vedeli a mohli v klidu uteci. Cestou vidime dalsi trus a spechame dolu. Byla to stastna volba, dole byl most pres reku a cesta je dokonce zkratka do Barhalu. Na louce u reky jeste rozdychavame to setkani s medvedem.

Do Barhalu schazime dalsi den, jiz bez neocekavanych setkani. S kym se nechceme setkat je dolmusak, ale stejne nic nejede a ve vesnici je mrtvo. Jdeme pesky a budem stopovat. Do Yusufeli prijizdime odpoledne a jeste stihneme odjet az do Hopy k mori, kde spime na plazi.

linkuj.cz vybrali.sme.sk