Cestování do Íránu

Z Tabriyu odjizdime autobusem do mestecka Meschkin Shahr. Odtud potrebujeme do Gutur Sui – vesnicky pod horou. Na autobusoven nadrazi nam samozrejme tvrdi, ze tam nic nejede a musime jet jejich taxikem. To se ukazuje jako nepravda – nebot tam jedou minibusy. My nakonec jedeme spolecnym taxikem – obvzkle nazyvanym savari. Vesnicka nas opravdu prekvapuje. Je tu hrozny smrad – na padnuti. Po chvili zjistujeme jeho pricinu – sirne prameny. Vsude okolo je hodne nomadu – pastevcu ovci a koz. Maji tady rozbalene stany a dodavaji jidlo do Gutur sui, kde se primo na ulici oveky podrezou, povesi ke stanku a behem dne se maso odrezava a opece pouze nasolene na uhlicich. Bylo velmi dobre – kdyz bz se leckomu asi zvedl kufr, jak tam to maso visi. No ve 3000 je snad uz zima na to aby se zkazilo – takova byla nase uvaha. Zakempujeme u ricky ne nepodobne stoce s odpadky, okolo kempujici iranci si s prirodou hlavu nelamou.

Druhy den se balime a chceme dojit do utulny Panako asi ve 4000 m. Jdeme udolim pok kopcem a potkavame dalsi pastevce. Bohuzel nemaji prilis vycvicene psy a u jednoho se musime velmi branit – hazeni kamenu jaksi nestaci a pred sezranim nas zachranuje priskocivci pastevec s bicem – opravdu v posledni chvilce' vzhledem k tomu ze Petra pri ustupu udelal premet pozadu a lezela bezmocne na svem batohu, ktery bzl tezky a tak se nemohla zvednou tak snadno (poloha chrobak na zadech). Navic za chvili vidime jak na nas od jurt vzbiha stadecko asi peti psu a tak metelime do kopce co to da – psi si to nakonec rozmysleli a tak uz se branime jen projizdejicimu pastevci na oslu, respektive jeho psu. Je mu uplne jedno , ze se nas jeho bestie snazi sezrat. Jeste ze jsme si vztahl i tycku od stanu – taky na nej vrcime a stekame, tak se drzi asi 2 m od nas a hrozne vrci a steka. Dalsi jurtova mestecka obchazime velikanskym obloukem. No nakonec prichazime trochu traumatizovani do utulny a stavime si tady stan pekne v zavetri. Radujeme se, ze ho tam muzeme nechat a nemusime tahnout veci na kopec. Navic cesta na vrchol je znacena praporky. Okolo utulny je zivo – iranci jsou priznivci horolezeni a vzdavaji se nahoru v mnohaclennych skupinach. Brzo ulehame , doufame ze se ani jednomu neudela z vysky mdlo a take zavrhujeme vstavani v 5. V tolik se ma vzrazet na vrchol – nebo to tak vsichni delaji, no ale nam se nechce :)

V sedm vzchazime, kopec je docela strecha, predchazime nekolik vyprav co vyrazili v pet :) a za 3 a pul hodinky jsme na vrcholu. Je to tu pekne – maji na nem jezirko s ledovcem. Vylezme az na skalku s iranskou vlajkou a snazime se o vrcholove foto. Jeste hodku sedime u jezirka a pak jdem dolu. Az cestou zpet se ukazuje jak strasny krpal jsme vylezli, je to hodne prudke. Za dve hodiny se sesypeme do tabora a koumame jak do Gutur sui. Da se sem titoz jet i jeepema nam se kolem tech pejsku podruhe zatracene nechce, takze nakonec jedeme jeepem za 4 chomejny. Je to dost – ale nase zivoty jsou nam milejsi. Abychom to uvedli na pravou miru, polaci co prisli dalsi den, zadne problemy nemeli. Mozna uz smrdime nebo co :))

Dalsi den odpocivame v Gutur Sui – odpoledne nas zve na obidek piknikujici iranska rodinka a tak poprve ochutnavame domaci jidlo. Jsou na nas hrozne zvedavi :) skoro jako my na ne.

V clanku jsou fotky Gotur Sui, útulny Panako a vrcholu Sabalanu.


Gotur Sui:


Panako – Sabalan:


Petra u jezírka na Sabalanu:

linkuj.cz vybrali.sme.sk