V Istanbulu jsme chtěli přespat v hostelu Sinbad, kde jsme spali již před tím. Na recepci nám ale nechtěli dát stejnou cenu jako minule a tak jsme šli ke konkurenci o 50 metrů výš, kde jsme spali dohromady za 25 YTL (asi 375 Kč) a měli jsme luxusní pokoj s TV a sprchou (teplá voda tekla jen o patro výš), takže jsme na tom nakonec i skoro ušetřili. Lístky na autobus do Sofie jsme kupovali v cestovní kanceláři hned na Sultan Ahmed – jeli jsme se společností Metro a bohužel jsme měli sedadla hned u vstupních dveří, takže nám tan řidič a ostatní občasní kuřáci znepříjemňovali cestu svým smradem. Z Istanbulu jsme vyjížděli v 11 večer a v Sofii jsme byli asi o půl desáté ráno.
Na autobusáku v Sofii nás hodně zklamali, protože jsme chtěli jet buďto do Budapešti nebo do Bratislavy a pak na Slovensko, ale autobusové společnosti vůbec do Budapesti nezajíždí a navíc platíte stejnou cenu jako do Prahy. Autobusy Praha – Sofie jezdí asi 2x denně, cesta trvá přibližně 20-24 hodin, podle toho, jak moc se čeká na hranicích. Cena se společností Račič byla 50 Euro/osobu.
Celý článek
Projíždíme téměř celé pobřeží severního Turecka – od východních hranic s Gruzií až do přístavu Zonguldag s cílem zjistit, jestli jede loď na Ukrajinu. Ptáme se v Trabzonu a Samsunu. Lodě jezdí z Trabzonu do Soči (zpáteční cesta za ), bohatí Rusové si jezdí povyrazit do některého z bordelů v Trabzonském přístavu. My jsme v těchto hodinových hotelech hledali nocleh, než nám došlo, k čemu vlastně slouží :)
Ze Samsunu také nic na Ukrajinu nejede a vypadá to, že musíme až do Zonguldaku. Cestou trávíme několik zajímavých nocí v blízkosti úzkých místních silniček, například na benzínce či při vykládce 25 tun cihel. Potkáváme značně potrhlého němce tureckého původu, který řídí jak blázen (za jízdy vykřikuje Alláh a zvedá při tom ruce nad hlavu) a chlubí se nám svou vybetonovanou zahradou. V Zonguldaku jdeme do přístavu a zjišťujeme, že lodě na Ukrajinu jezdí asi 3x týdně a vybrat si můžete ze 4 společností. Bohužel nejbližší volné místo na lodi je asi za týden a tak se vzdáváme myšlenky na Ukrajinu. Nechce se nám už stopovat a tak jdeme do kanceláře společnosti Metro zeptat se na autobus do Sofie. Cena nás přesvědčuje o tom, že by přecjenom bylo lepší zkusit stopovat. Máme neuvěřitelné štěstí, když nás bere náklaďák jedoucí přímo do centra Istanbulu.
Celý článek
